Hon na drogu, bez které to prostě nemyslí
Už jako dítě Peťulka žadonila po mamince lžičku kouzelného černého moku. Tajemná dospělácká droga, bez které mnoho z nás ráno nevstane a Peťulka odpoledne nemyslí, přitahovala její pozornost odnepaměti. Není proto divu, že z Peťulky vyrostl hrdý člen pražské kavárenské scény. Členové údajného antikavárenského klubu by možná nesouhlasili, ale Peťulka musí přiznat, že s touto diagnózou se dá žít a dá se ní žít dokonce velmi dobře.
Dá se ní však žít i v Číně? Čínský černý olej, který promazává náhon na všechny čtyři kola, obsahuje přeci odnepaměti spíš thein než kofein. K tomu ten, o němž se mezi kavárníky nesmí mluvit, ač se vlastně mluví hlavně o něm, se jezdí učit zejména do říše středu. Co když se tak zde již povedlo vyzrát nad buržoazií popíjející elitářský mok, děsila se Peťulka před odjezdem.
Čínou znalí cestovatelé jistě tuší, že tyto obavy byly absolutně liché. Globalizace do říše středu totiž dorazila mohutně a to i se všudypřítomnou kávou provoněnou mořskou vílou. Peťulčin každodenní poobědový rituál tak v globalizované čínské metropolí nebyl ničím výrazně narušen.
Vše se však změnilo v den jejích třicátých narozenin. Peťulčin oblíbený automat v tento den rozsvítil neznámý čínský nápis a strhl z jejího účtu jen polovinu částky za kávu.
„Bože, už i ten automat ví, že zraju do věku lačnícího po slevách,“ smála se sama sobě Peťulka.
Když tu se podívala na svůj mobil a uvědomila si, že za svůj černý mok zaplatila pomocí centrální čínské sociální sítě WeChat, která má nejenom přehled o Peťulčiných datech a většině plateb, ale i veškerých odpovědích na mnohé otázky života, vesmíru a vůbec, které Peťulka za poslední týdny sdílela se svými zahraničními kumpány.
Zřejmě to byla jen hloupá shoda náhod a společnost prodávající kávu zrovna ten den měla slevovou akci. Možná to bylo víc. Pravdu už se čínštinou nepolíbená Peťulka nikdy nedozví. Ví však, že s kavárníky se mnohem lépe bojuje za pomocí cukru a znalostí než urážek. Buďme tak vděční za EU, která se více či méně úspěšně snaží chránit naše soukromí, a doufejme, že opak se ta naše delegace do Číny jezdit neučí.
Krásný den z města z prachu přeje
kavárenský povaleč Peťulka
Líbil se vám střípek?
Sdílejte.
Je to jen malý klik pro vás, ale velký skok pro tento blog.
Střípky z města z prachu vol. V – Kdo si počká, ten se jednou v Číně i dočká
Fronty na banány a toaleťák se v kapitalistickém komunismu rozhodně nestojí. Na vše ostatní ale ano a Číňani fronty prostě umí. I přes neúnavná edukativní videa ve veřejných prostředcích o správném soudružském stání ve frontě, zátarasy či zaměstnance s vysokým hlasem a snahou usměrnit rozlícený dav, Číňani dokážou v jakékoliv situaci vytvořit kreativní chuchvalec, ve kterém je dovoleno vše. Národ kung-fu a loutkové stínohry v sobě v těchto chvílích objevuje vlohy k přesnému knokautu nepřátel či představení o náhodném objevení starých známých zrovna na začátku fronty.
Střípky z města z prachu vol. VI. – Nevím, co si papaláši mysleli, že stane
„Až v Číně půjdeš demonstrovat, tak si prosím tě neber igelitku,“ radili liberální a feministicky laděné Peťulce její drazí kolegové před odjezdem do říše středu. I uposlechla jejich dobrých rad a do kufru přibalila nejenom dvě látkové tašky, ale i pevné rozhodnutí, že politika nesmí být hlavním tématem rozhovorů následujícího roku. Velmi živě si totiž pamatovala lednový vystrašený výraz mladé Thajky v prázdné zahradě thajského hostelu, když v rámci hovoru o krásách její země naivně zavtipkovala o všudypřítomných fotografií thajského krále.
Střípky z města z prachu vol. VII. – Peťulčino patnáct minut slávy
„Why do YOU want to take a picture with me for Christ’s sake?!?“ rozeznělo se v davu turistů na promenádě v Šanghaji. „Because you are so beautiful,“ odpověděl postarší turistce bez zaváhání patnáctiletý školák. Peťulka a přihlížející turisti se na sebe potutelně usmáli. Úsměvy však nevydržely dlouho, neboť většina z nich nakonec byla rovněž odchytnuta skupinou čínských středoškoláků.