Jak Peťulka na Filipínách internet hledala
Jestli je Peťulka v něčem fakt dobrá, tak je to připravování bezesných nocích svému okolí, když jim není schopna podat zprávu o stavu svého života či pořádně odpovědět. Mohlo by se tak zdát, že Peťulka je zářnou výjimkou mezi současnými dobrodruhy, kteří bez všeznalého Google či recenzí ostatních cestovatelů pořádně ani neusnou. Opak je však pravdou a SIM karta s daty je často první věcí, kterou Peťulka po vstupu do cizí země zařizuje. Nejinak tomu bylo i na terminálu manilského letiště, nechvalně známého zmatky a krádežemi.
Hned po příletu a bezesné noci v letadle se Peťulka bezmyšlenkovitě jala domlouvat se zástupkyní operátora Smart nákup nejlevnější SIM karty. Nákup SIM karty Smart by byl skutečně chytrý, kdyby jen slečna popravdě tehdy přiznala, že si Peťulka za těch 5 dolarů nekupuje 2 GB na měsíc, ale na týden. Následující dva týdny se proto nesly ve znamení pondělního zmateného hledání dat bez dat, což je pro off-line slepého člověka ještě horší než hledat brýle bez brýlí.
Znalí cestovatelé mohou oponovat, že Peťulka trochu přehání, když kdekterý zapadlý asijský hostel či hostinec dnes již stejně nabízí svým hostům pohodové připojení na wifi. Jenže hledání wifi na Filipínách se podobá hledání svatého grálu. Každý o ní mluví, některá místa dokonce tvrdí, že se u nich nachází, popravdě ji tam nikdo nikdy pořádně neviděl. Peťulka tak byla nakonec upřímně ráda, že jí chytrá společnost Smart umožnila týdenní dobití alespoň částečného připojení se světem, které ji v některých případech dokonce i dovolilo spojit se s Prahou a v avantgardním rozmazaném hávu zahlédnout alespoň na chvilku obrysy svých milovaných.
A pak že Čína je problém, říkala si Peťulka do chvíle, než jí od světa odřízli úplně. Aneb nesměj se Peťulko slabému připojení, může být hůř.
Krásný den Vám z města z prachu přeje
příležitostně přes VPN „šťastně“ připojená Peťulka
