Kdo si počká, ten se jednou v Číně i dočká
Fronty na banány a toaleťák se v kapitalistickém komunismu rozhodně nestojí. Na vše ostatní ale ano a Číňani fronty prostě umí. I přes neúnavná edukativní videa ve veřejných prostředcích o správném soudružském stání ve frontě, zátarasy či zaměstnance s vysokým hlasem a snahou usměrnit rozlícený dav, Číňani dokážou v jakékoliv situaci vytvořit kreativní chuchvalec, ve kterém je dovoleno vše. Národ kung-fu a loutkové stínohry v sobě v těchto chvílích objevuje vlohy k přesnému knokautu nepřátel či představení o náhodném objevení starých známých zrovna na začátku fronty.
Když se tak Peťulka po cestě ze Šanghaje postavila do fronty na taxi, čekala vše. Půlnoc už dávno odbila a stohlavý dav začal bezprostředně pracovat na snaze dostat se co nejrychleji do postýlky. Tyto snahy však rychle narazily na postaršího organizátora fronty s megafonem a širokým úsměvem. Bez přestávky organizoval nejenom samotnou frontu, ale i sdílení přijíždějících taxíků, tak aby žádné místo nezůstalo prázdné a fronta rychle odbývala. Díky jeho dobré náladě, mohutným gestům a s ohledem na časté výbuchy smíchu v davu i možným čínským vtipům, se fronta proměnila na místo plné solidarity a dobré nálady. A to i přesto, že Peťulka stále ještě nepochopila, že když čínský dav běží, tak má běžet taky, takže si tam s koncem fronty počkala pěknou hodinku a půl.
Krásný den z města z prachu přeje
stále více a více zkušená Peťulka
Líbil se vám střípek?
Sdílejte.
Je to jen malý klik pro vás, ale velký skok pro tento blog.
Střípky z města z prachu vol. VI. – Nevím, co si papaláši mysleli, že stane
„Až v Číně půjdeš demonstrovat, tak si prosím tě neber igelitku,“ radili liberální a feministicky laděné Peťulce její drazí kolegové před odjezdem do říše středu. I uposlechla jejich dobrých rad a do kufru přibalila nejenom dvě látkové tašky, ale i pevné rozhodnutí, že politika nesmí být hlavním tématem rozhovorů následujícího roku. Velmi živě si totiž pamatovala lednový vystrašený výraz mladé Thajky v prázdné zahradě thajského hostelu, když v rámci hovoru o krásách její země naivně zavtipkovala o všudypřítomných fotografií thajského krále.
Střípky z města z prachu vol. VII. – Peťulčino patnáct minut slávy
„Why do YOU want to take a picture with me for Christ’s sake?!?“ rozeznělo se v davu turistů na promenádě v Šanghaji. „Because you are so beautiful,“ odpověděl postarší turistce bez zaváhání patnáctiletý školák. Peťulka a přihlížející turisti se na sebe potutelně usmáli. Úsměvy však nevydržely dlouho, neboť většina z nich nakonec byla rovněž odchytnuta skupinou čínských středoškoláků.
Střípky z města z prachu vol. VIII – Pohádka o čínské autonomní oblasti Hong Kong
Byla, nebyla, za sedmero horami a sedmero řekami, jedna autonomní oblast. Obehnaná strážnými bránami, chránila své území před všemi, co rádi poslouchají a ještě radši vládnou. Peťulka slýchávala o této oblasti mnoho, a tak se i ona jednoho dne rozhodla, že musí její nezávislost prozkoumat. Nasedla na noční vlak z města z prachu a řítila si to až na pomyslnou hranici Velkého bratra, kde spolu s davem čínských školáků, každodenně překračující hranici za elitnějším vzděláním, i ona překročila pomyslnou hranici.