Peťulčino patnáct minut slávy
„Why do YOU want to take a picture with me for Christ’s sake?!?“ rozeznělo se v davu turistů na promenádě v Šanghaji.
„Because you are so beautiful,“ odpověděl postarší turistce bez zaváhání patnáctiletý školák. Peťulka a přihlížející turisti se na sebe potutelně usmáli. Úsměvy však nevydržely dlouho, neboť většina z nich nakonec byla rovněž odchytnuta skupinou čínských středoškoláků.
Krása, nekrása, to nebylo to, oč tam běželo. Byla to jinakost, která od nepaměti z obyčejných lidí dělá atrakce, a Peťulka si jako atrakce nevede vůbec špatně. Dokonce se jí po čtyřech měsících v Říši středu povedlo ze svého životního to-do listu odškrtnout spoustu zásadních zážitků:
- tahanice středoškoláků o to, kdo se s Peťulkou vyfotí jako první – splněno;
- patnáct minut slávy na schodech v Hong Kongu za blesků skupinky filipínských fotografů a udiveného pozorování ostatních – splněno;
- půlhodinové přerušení karetního hazardu důchodců v parku z důvodu focení hráčů a přihlížejících s Peťulkou – splněno;
- objetí kolem ramen s cizím mužem za šťastného a usměvavého focení jeho manželky – splněno několikrát;
- pózování s menší postarší dámou divoce se snažící dosáhnout na hlavu 172 cm vysoké Peťulky – splněno několikrát;
- zjištění, že osoba lepící se na Peťulku si s ní pořizuje několik super tajných selfíček, kterých si jako nemá všimnout – splněno nespočetkrát.
Peťulka ale neodmlouvá, nemračí se, když ji někdo fotí, usmívá se a pózuje. Byla to totiž Peťulka, která do Asie odjela lovit zážitky a fotky jiné kultury a světa. Poznávání nových světů bylo mnoho let doménou zejména bílých mužů a žen a jejich fotky domorodců zdobí mnohé galerie dodnes. Dnes ale má foťák a pas mnoho z nás. Nelze se tak zlobit na Číňany, že nám v Českém Krumlově fotí peřiny z oken. Budu upřímná, Peťulka v Číně nedělá nic jiného. K tomu čas o času Peťulka rozšíří svůj repertoár fotek.
Přes to všechno doufám, že se nikdy nedozvím, s jakými komentáři sdílí fotky Peťulky jejich pořizovatelé.
Krásný pozdrav z města z prachu přeje
(ne)slavná atrakce Peťulka
Líbil se vám střípek?
Sdílejte.
Je to jen malý klik pro vás, ale velký skok pro tento blog.
Střípky z města z prachu vol. VIII – Pohádka o čínské autonomní oblasti Hong Kong
Byla, nebyla, za sedmero horami a sedmero řekami, jedna autonomní oblast. Obehnaná strážnými bránami, chránila své území před všemi, co rádi poslouchají a ještě radši vládnou. Peťulka slýchávala o této oblasti mnoho, a tak se i ona jednoho dne rozhodla, že musí její nezávislost prozkoumat. Nasedla na noční vlak z města z prachu a řítila si to až na pomyslnou hranici Velkého bratra, kde spolu s davem čínských školáků, každodenně překračující hranici za elitnějším vzděláním, i ona překročila pomyslnou hranici.
Střípky z města z prachu vol. IX – Life at the Beach
Je všeobecně známé, že Hong Kong je džungle a hned dvojitá. Z jedné z nejhustěji zalidněné městské oblasti na světě tak lze za hodinu přejet ke klidným národním parkům a plážím. Cesta k pláži však nesmí být moc jednoduchá, aby si ji Peťulka dostatečně vážila.
Střípky z města z prachu vol. X – Jak Peťulka zapomněla, že je na Filipínách
Tak se tak jednoho červencového dne minulého roku stalo, že se Peťulka zamilovala do sjíždění kaňonů divokých řek po zadku (není jen nešikovnost, ale sport s názvem canyoning). A byla to láska na první pohled. Prvotní námluvy sice ledové, ale jak se Peťulka v řece rozkoukala, začala si to svištět po proudu až ke štěrbině v jeskyni, kterou prosvištěla přes vodopád až do jezírka. Co vám budu povídat, Peťulka tomu propadla.