Pohádka o čínské autonomní oblasti Hong Kong
Byla, nebyla, za sedmero horami a sedmero řekami, jedna autonomní oblast. Obehnaná strážnými bránami, chránila své území před všemi, co rádi poslouchají a ještě radši vládnou. Peťulka slýchávala o této oblasti mnoho, a tak se i ona jednoho dne rozhodla, že musí její nezávislost prozkoumat. Nasedla na noční vlak z města z prachu a řítila si to až na pomyslnou hranici Velkého bratra, kde spolu s davem čínských školáků, každodenně překračující hranici za elitnějším vzděláním, i ona překročila pomyslnou hranici.
Autonomní oblast jí za její cestu uvítala bohatě. Jídla všech možných národností voněla jejími ulicemi za zvuků koled a jazyka, jemuž Peťulka rozuměla. Nadšená Peťulka se zde cítila jako doma, když tu si povšimla, že je zde doma vlastně dvakrát. Celou autonomní oblast totiž ovívala vlajka Říše středu, která byla vždy o trochu výše než vlajka autonomní oblasti. Možná ani v hlavním městě Velkého bratra neviděla tolik jeho vlajek.
Posmutně Peťulka procházela ulicemi autonomní oblasti, až ztratila svou cestu. Google mapy sice necenzurované, ale Peťulka ne a ne najít cestu zpět. Když tu narazila na rytíře v kancelářské zbroji, který ji ochotně pomohl nasměrovat na správnou cestu. Během společné chvíle mluvili o Říši středu, o jejím extrémním technickém a ekonomickém růstu a dobrém životě místních soudruhů. Zažila už Peťulka mnohokrát tuto pochvalnou ódu na Velkého bratra, nikdy však nebyla ukončena hrdým prohlášením, že její vypravěč je občanem čínské autonomní oblasti Hong Kongu. Posmutněla Peťulka ještě víc a pomalu se začala loučit se skvělým kebabem, mořem i lidmi, kteří jí stále ještě rozuměli.
Nastoupila do poloprázdného nočního vlaku a začala si to řítit zpět do svého města z prachu. Po brzké snídani posedávala u okýnka a sledovala ubývající krajinu, když tu si k ní přisedla postarší dáma z vedlejšího kupé. Lámanou angličtinou se vyptávala na Peťulku, její víru a přesvědčení. Kouzelná babička totiž byla misionářka z Hong Kongu, která se na důchod rozhodla vydat do Říše středu a bojovat za lepší postavení svých bratrů a sester v Číně.
Hodiny pak spolu seděly u toho okna a Peťulka poslouchala o možnosti čínských křesťanů se buď scházet ve vládou kontrolovaných oficiálních kostelech, nebo utvářet zakázaná církevní shromáždění ve svých domech, která jsou více a více zavírána i spolu s věřícími, o těžkostech chudé vrstvy a její nemožnosti vymanit se ze své bídy a o korupci a aroganci zastoupené v čínské společnosti. Tak upřímný a otevřený rozhovor Peťulka nevedla zatím v Číně ani se svými zahraničními kumpány, o to víc, že se celý udál v otevřeném vagónu druhé třídy směřujícího do města, ve kterém se o všem rozhoduje.
Nicméně, jak to tak v pohádkách bývá, i zde na konci cesty zazvonil pekingský zvonec a pohádky byl konec. O to víc, že letošní Vánoce se nesly v duchu zatýkání a persekucí čínských křesťanů.
Krásný den už zase z města z prachu přeje
stále v dobro věřící Peťulka
Líbil se vám střípek?
Sdílejte.
Je to jen malý klik pro vás, ale velký skok pro tento blog.
Střípky z města z prachu vol. IX – Life at the Beach
Je všeobecně známé, že Hong Kong je džungle a hned dvojitá. Z jedné z nejhustěji zalidněné městské oblasti na světě tak lze za hodinu přejet ke klidným národním parkům a plážím. Cesta k pláži však nesmí být moc jednoduchá, aby si ji Peťulka dostatečně vážila.
Střípky z města z prachu vol. X – Jak Peťulka zapomněla, že je na Filipínách
Tak se tak jednoho červencového dne minulého roku stalo, že se Peťulka zamilovala do sjíždění kaňonů divokých řek po zadku (není jen nešikovnost, ale sport s názvem canyoning). A byla to láska na první pohled. Prvotní námluvy sice ledové, ale jak se Peťulka v řece rozkoukala, začala si to svištět po proudu až ke štěrbině v jeskyni, kterou prosvištěla přes vodopád až do jezírka. Co vám budu povídat, Peťulka tomu propadla.
Střípky z města z prachu vol. XI. – Jak se zas jednou Peťulka nechala nalákat na jednodušší cestu
„Neblázni a jeď do El Nida turistickým minivanem,“ radili Peťulce spolubydlící v hostelu, když vyprávěla, jak na minulém ostrově jela sice 150 km sedm hodin, ale zato čtyřmi různými místními busy, které si zastavovala v půlce čtyřproudové silnice či pomocí filipínského gangu zedníků.