Zrození čínské Peťulky
Jednoho krásného dne, když se Peťulka probudila sama ve své postýlce a vyhlídky na nový pracovní den ji moc netěšily, rozhodla se, že před dospěláckým světem složenek, porad a černých káv musí utéct. A když utíkat před světem, proč ne rovnou za Velkou čínskou zeď do bezstarostných vod univerzitního kampusu, kde stipendia chodí sama na účet. Rozjela tak mohutný stroj z lejster, schůzek s univerzitou a mailů do Číny a stroj šlapal krásně až ledna, kdy zamrzl na zahraničním oddělení čínské univerzity.
Vzdala už Peťulka svůj boj a začala tvořit nové šťastné příběhy v matičce Praze. Když tu z čista jasna přišlo na konci července rozhodnutí o udělení stipendia a přijetí na vysněnou pekingskou univerzitu. Najednou však nebylo jednoduché odjet. Bolelo opustit práci, která Peťulku bavila, a ještě víc bolelo říct na letišti sbohem. Nicméně sbalila Peťulka svůj život do dvou kufrů a nasedla na jednosměrný let do Pekingu, do města proslulého svou šílenou smogovou situací, do města z prachu.
V letadla zkoukávala, co se dalo, až její pozornost uvízla na Solo: Star Wars Story, které se světu rozhodlo vyprávět příběh, kterak hvězdný Solo dostal své hvězdné jméno vlastně jen tak mezi řečí u překážky při přijetí na vojnu. JAKOŽEVÁŽNĚ?!? Hlásila Peťulka ještě druhý den do Prahy. To jako Jamese Bonda taky stvořil nějaký úředník před přijetím k MI6?!? Kdo si proboha nechá dát jméno úředníkem u přepážky?!?
Jenže, pak se to stalo. Jen tak mezi řečí při vyplňování registračního formuláře na univerzitě položila úřednice za přepážkou záludnou otázku: „What is your Chinese name?“
„I don´t have a Chinese name,“ zamumlala zaskočená Peťulka a začala přemýšlet, kolik formulářů, razítek a příloh bude v Číně asi potřeba k získání čínského jména.
„Petra, Petra, Petra …“ začala si pobrukovat čínská úřednice, když najednou vítězoslavně prohlásila „yī màn“ a stvořila čínskou Peťulku.
Sice Peťulka neví, jak se to vyslovuje a už vůbec, jak se to píše, nebo co to vlastně znamená či jak mohlo někoho při jméně Petra napadnout jméno yī màn, ale stvořitelka yī màn uvedla do záznamu, že se jedná o krásné jméno. A jak tento rok hlásá hvězdný Holywood, s takovýmhle stvořením čeká hrdiny hvězdná budoucnost.
Krásný den z města z prachu vám všem přeje
Péťulka i yī màn 🙂
Líbil se vám střípek?
Sdílejte.
Je to jen malý klik pro vás, ale velký skok pro tento blog.
Střípky z města z prachu vol. II. – Kampak bys chtěla, holčičko?
„Ahoj, prosím tě věděl bys, kde bych našla Mezinárodní centrum pro studenty?“„Určitě.“ „A mohl bys mi popsat cestu?“ „No víš, to je hrozně daleko…“ uzavřel konverzaci čínský student se skvělým americkým přízvukem a od ztracené Peťulky rychle odešel. Vítej v kampusu čínské elity, smála se Peťulka a zpětně klukovi dala za pravdu, bylo to daleko.
Střípky z města z prachu vol. III – Co je doma, to se počítá, po čínsku
Jedno z nejlepších věcí v Pekingu je kolo a to nejenom Peťulky retro prorezavělý miláček v kampusu (přeci si nekoupí o pětistovku dražší, nový a nerozvrzaný kousek), ale i možnost sdílených kol po celém městě. Dvaceti dvoumilionové město, které při výstavbě všudypřítomných sídlišť na prostoru rozhodně nešetřilo, se tak díky husté síti metra a možnosti dojet zbylý kilák až tři na sdíleném kole stává výrazně přívětivější. Peťulka proto nepředpokládala, že při cestě za starými hrobkami čínských císařů na absolutním okraj periférie Pekingu zvolí jinou strategii.
Střípky z města z prachu vol. IV. – Hon na drogu, bez které to prostě nemyslí
Už jako dítě Peťulka žadonila po mamince lžičku kouzelného černého moku. Tajemná dospělácká droga, bez které mnoho z nás ráno nevstane a Peťulka odpoledne nemyslí, přitahovala její pozornost odnepaměti. Není proto divu, že z Peťulky vyrostl hrdý člen pražské kavárenské scény. Členové údajného antikavárenského klubu by možná nesouhlasili, ale Peťulka musí přiznat, že s touto diagnózou se dá žít a dá se ní žít dokonce velmi dobře.